Doba adventní je jedinečnou dobou očekávání, přípravy, hledání i cestou, která nás vede k nádhernému cíli. K Betlému, to je k setkání, k životnímu SETKÁNÍ. A proto bych Vám ráda na tuto dobu předala příběh, který mne osobně zaujal a oslovil. Čím? Svojí obyčejností, upřímností i hloubkou zároveň. Je to příběh o hledání, o touze po nalezení, o překonávání překážek i o otevřeném srdci, které je schopné rozpoznat skrytý poklad. Určitě Vás tam také něco osloví.

Ze srdce přeji Vám i všem, ať v lidech kolem sebe dokážeme uvidět to krásné, co se v nich ukrývá a také věřit v to krásné, co se skrývá i v nás samotných. Kéž setkání s druhými lidmi je pro nás radostí i ohromným vzájemným obdarováním.

Nechejme se překvapit.

Krásné počteníčko a požehnaný advent :)

Setkání otce Alfonse Ratisbonna se sestrou Kateřinou Labouré

Alfons byl vysvěcen na kněze 24. září 1848 v Laval a krátce poté se vydal do Paříže, aby osobně poznal omilostněnou sestru, které se, o 12 let dříve než jemu, zjevila Panna Maria v mateřském domě sester svatého Vincence, a po níž žádala ražení a šíření tzv. „zázračné medaile“, která měla tak důležitou roli v obrácení Alfonse Ratisbonna.

Sestra Kateřina Labouré se svěřila s nebeským zjevením svému zpovědníkovi – lazaristovi P. Janu Maria Aladelovi – s touhou splnit výslovné přání Matky Boží, ale potom, s obzvláštní pokorou a skromností, skrývala přede všemi tu neobyčejně vzácnou a nadpřirozenou událost. Po skončení svého noviciátu na místě zjevení, v pařížské Rue du Bac, byla přeložena do jiné komunity sester Vincentek poblíž Paříže, do jednoho hospice pro ošetřování starých a nemocných. Téměř již dva roky také věděla o zjevení Svaté Panny v Římě, jistému Židovi Ratisbonnovi a také o důležitosti „zázračné medailky“ při jeho osobním obrácení. Věděla také to, že byl jako jezuita vysvěcen na kněze a vzala si za svůj úkol modlit se celý život za něho.

V hospici zastávala velmi obětavě službu vrátné. Jednoho krásného dopoledne roku 1848, když se šla jako obvykle modlit v 11 hodin k oltáři Panny Marie, zazvonil zvonek u brány. Sestra šla rychle otevřít a uviděla před sebou asi 30ti letého kněze s plnovousem, který ji prosil, zda může vejít dovnitř a mluvit s matkou představenou místní komunity. Zavedla ho tedy do hovorny a zdvořile se zeptala, koho má matce představené ohlásit. „Maria Alfons Ratisbonn“ zněla odpověď. Sestra Kateřina zůstala na okamžik v rozpacích a ohromena, ale potom, aniž by pohlédla do tváře kněze, který stejně jako ona viděl Přečistou Pannu, spěchala zavolat matku představenou. Zpozoroval otec Alfons onen okamžik hlubokého dojetí sestry Labouré?

Zatím co šla sestra zavolat představenou domu, opakoval si otec Alfons, co jí chtěl říct: „Že prostě touží vidět onu sestru, které se zjevila Panna Maria, mohla-li by na chvíli vyjít ze své anonymity, že touží pozdravit tu, která je pro něho víc než jen sestra, lidé říkají, že žije v tomto hospici a on nějak cítí, že zde skutečně přebývá.“

Když matka vešla do hovorny, otec Ratisbonn ji pozdravil a uctivě se zeptal: „Matko, mohla byste mi splnit jedno přání? Velmi bych si přál krátce promluvit s tou sestrou, která viděla ve zjevení Nejsvětější Pannu Marii, i já jsem totiž dostal tu milost vidět Matku Boží! Vím, že ona sestra přebývá v této komunitě.“

Představená zůstala neobyčejně překvapená: „V tomto domě? Naprosto nemožné!“ A po chvíli váhání dodala: „Kdyby se zde nacházela taková sestra, určitě bych to věděla!“ Otec Ratisbon poněkud zklamaně odpověděl: „Sestra, která viděla Matku Boží, určitě velmi dobře skrývá své tajemství.“ Na to představená: „Absolutně není možné, že bych za dobu, co zde jsem, nemohla zpozorovat a zjistit, že je v tomto domě tak vzácný poklad. Nemohu ani pomyslet, že bych si vůbec ničeho nevšimla, to je nemožné!“

Potom pohlédla skrze dveře hovorny, které zůstaly pootevřené, k vrátnici, kde byla zaneprázdněna prací sestra Kateřina. Zavolala ji a zeptala se: „Sestro Labouré, slyšela jste někdy od někoho, že je tady u nás sestra, která dostala za úkol nechat dělat a šířit zázračnou medaili Neposkvrněné Panny Marie?“ Sestra vrátná odpověděla s upřímnou prostotou: „Během 17ti měsíců, co žiji v této komunitě, jsem o tomto nikdy neslyšela vyprávět.“ „Ale sestro Labouré, pokračovala matka, Vy jste přece byla v noviciátě, právě v době zjevení, nepovídalo se o tom něco?“ „Ano, ano, mluvilo se velmi o jedné novicce, které se zjevila Nejsvětější Panna, Královna nebe.“

Otec Alfons se tedy zeptal: „Ale komu, komu se Panna Maria zjevila?“ Sestra Kateřina pohlédla na kněze a se vší upřímností odpověděla: „Důstojný otče, slyšela jsem, že sám pařížský arcibiskup chtěl poznat tu sestru a mluvit s ní, ale ona nikdy nepřijala takovou čest, takže ji sám arcibiskup nemohl poznat ani s ní mluvit a myslím, že ani nezná její jméno.“ Představená se zeptala: „Ale Vy jste ji, sestro Labouré, snad znala, byla přece Vaše spolusestra v noviciátě?“ Na to sestra Kateřina s prostotou a upřímností vlastní vesničance odpověděla: „Nedokázala bych opravdu říci, která moje spolusestra viděla Královnu Nebes, a ostatně myslím, že není ani tak důležité, že se Matka Boží někomu zjevuje, ale že se opravdu postaráme o splnění jejího přání šířit medaili, kterou chtěla, aby se nosila na krku a při sobě, aby se dílo spásy skrze ni šířilo po celém světě.“

Matka představená souhlasně pokývala hlavou: „Máte pravdu, sestro Kateřino, děkuji Vám.“ Když otec Ratisbonn zůstal znovu sám s matkou, poznamenal se zjevným údivem: „Tato Vaše sestra vrátná mi osvítila duši, a jak! Není opravdu tak důležité vědět, které oči viděli Pannu Marii nebo které ruce se jí mohly dotknout, to, na čem záleží a co je důležitější, než všechno ostatní je, aby se dílo Boží spásy rozšířilo po celém světě a medailka, doporučená Pannou Marií, aby se stala prostředkem k obrácení hříšníků. Nějak mi ale připadá, že sestra vrátná je tou, která měla svaté vidění a svojí neobyčejnou skromností skrývá veliký Boží dar. A mezi tím se dějí zázraky, divy a znamení prostřednictvím zázračné medaile. Tato vaše spolusestra, ctihodná matko, je ve své nenápadnosti a malosti velikou duší, skrze její pokoru promlouvá Nejsvětější Panna Maria, Matka Boží a Matka nás všech.“

Když otec Alfons Ratisbonn odcházel, poznamenal ještě: „Snad jsem dnes ve vaší sestře vrátné poznal onu šťastnou vizionářku.“ Představená však nesouhlasně pokývala hlavou a dodala: „Důstojný otče, tomu bych opravdu nevěřila, prosím nemylte se.“ „Jak myslíte, matko – uzavřel rozhovor otec Ratisbonn – ale pro mě bylo setkání s vaší spolusestrou velikým poučením, radostí a ohromným obdarováním. Věřím, že se znovu uvidíme a shledáme v nebi, tam se poznáme a budeme navěky chválit a oslavovat Neposkvrněnou Pannu. Bůh Vám žehnej!“

Komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>