Srdečně vítám Vás, kteří jste zavítali či zabloudili na tyto stránky. Ráda se s Vámi podělím o tom, co je mi blízké. A to o své touze po samotě, po „poušti“, i když často uprostřed světa a shonu.
Zdůrazňuji slovo touha a nebojím se ho použít, navzdory tomu, že životu plodné samoty a ztišení se učím. Hlavně po něm celým srdcem toužím, než-li ho žiji. Životní okolnosti mě občas zavedou jinam, než bych chtěla, přála si či představovala. A nejspíš to také znáte? Tak i když někdy žijeme ve víru velkoměst, nebojme se toužit po tom, co je nám vlastní.
Myslím, že třetí tisíciletí bude tisíciletím znovuobjevení „pouště“, míst samoty a ztišení, naslouchání a pokoje. Právě proto, že technika dosahuje nebývalých možností a my zjišťujeme, že se vzdalujeme sami sobě, svému srdci a svým bližním.
Nejspíš budu často používat slovo „poušť“, která je pro mě synonymem toho, co vede ke ztišení a ke zjištění, že je něco nebo Někdo, kdo nás přesahuje, kdo promlouvá, kdo podává pomocnou ruku… Činí nás bližšími věčnosti.
„ Očekávat, znamená již mít,
toužit znamená už se radovat,
bojovat je již vyhlížet mír,
poušť, ta je přece už zahradou…“
neznámý kartuzián
Díky sestro Lenko, je to všechno krásné a myslím, že to pomáhá vnímat život i jinak, konečně jinak, než se to všude kolem komerčně nabízí… P.V.